Zpátky v Číně

Po dobrodružných přípravách, kdy mi byla nejdříve čtyřikrát vrácena žádost o vízum a teprve tři dny před odletem jsem se dozvěděl, že mi vízum udělili, plus Jonáš dostal spálu a já onemocněl taky, jsem přistál v Kantonu (Guangzhou).

Moskva

Zajímavá byla pauza v Moskvě, letěl jsem s Aeroflotem. Kromě dvou holubů poletujících uvnitř letištní haly mě zaujala bezdrátová wifi vyhrazená pouze pro cestující s ruským telefoním číslem, příkladné ojebávání při placení Eury (cca +35% k původní částce, výpočet vždy bleskově proveden na kalkulačce tak, že pokaždé vyšlo celé číslo, ale při dotazu na kurz nikdo nedokázal odpovědět) a totální chaos při odletech.

Holub vyhlizi druha

Po pěti hodinách čekání na let do Kantonu byl 30 minut před check-inem změněn terminál odletu. Když hlásili změnu u letu do Varšavy, čemuž mimochodem vůbec nebylo rozumět, říkal jsem si, že je to Polákům naschvál. Pak ale postupně přesouvali další odlety. Mělo to fakt velký smysl, protože jsme ze změněného terminálu seběhli o tři patra níž, nasedli do vymrzlých autobusů a jeli 20 minut kamsi do tmy k letadlu. Ještě stojí za zmínku otrávené ksichty letušek, které se tvářily, jako by jim do prdele někdo nastrkal ježky bez klece – navzdory promo klipu Aeroflotu, kde se idiotsky culí celá posádka. Chrápající Rusce vedle mě dost smrdělo z držky, která by jí nejspíš upadla, kdyby měla po 10,5 hodinovém letu při odchodu říct good bye.

Kanton

Kanton mě přivítal modrou oblohou. Po pěti letech znovu v Číně, neopakovatelný pocit. Nasládlý vzduch, zmatky na silnici, otevřené obchody do živých ulic a příprava jídel přímo před očima, stále pozitivní a stále pracující Číňané, to vše na mě opět mocně zapůsobilo.

Motorka taxi

Z letiště mě odvezl firemní řidič s manažerem Wuem jako spolujezdcem do firemního bytu, vše šlapalo jako na drátkách a všichni jsme z toho měli radost. Pak jsme ale zjistili, že máme asi blbej klíč, nejdřív lomcoval dveřmi manažer Wu, pak já, pak zase Wu, ale prostě to nešlo. Tak mě vzali mrknout do firmy a pak na hotel, kde jsem přespal do neděle, kdy se pro mě zastavil manažer Cheng, se kterým teď bydlím a který byl v sobotu se svou ženou na výletě v Macau. Časový posun 7 hodin vpřed byl při pondělním vstávání po celonočním nespaní v 6:30 docela znát, ale únavu jsem najevo v práci rozhodně nedal – hned ze startu ztratit tvář, to bych byl blb.

Práce

Firemní psiska

Pracovní doba je 8:00 – 17:30, v poledne 1,5 hod pauza, kdy jdou vždy všichni po jídle chrápat. Do práce dojíždím dřív a končím až tak 18:30, jsem vázaný na Chenga nebo Wua, kteří mě vždy jeden nebo druhý hodí autem do práce a zpět. V práci se učím sestavovat výrobky, zapamatovat si různé typy, vlastnosti a parametry vyráběných světel, občas něco přeložím. Nejvíce času trávím v montovacím oddělení, pak u pásu, kde vždycky za někým na chvíli přisednu a chvíli s ním zafárám, a v neposlední řadě v kanclu u komplu. Školí se se mnou ještě jeden týpek Ding Ding, se kterým se dá dobře pokecat. Vedle mají kancl hlavní manažeři Cheng a Wu, kteří tam neustále vykuřujou, občas k nim zaskočím na čaj.

Firma se náchází cca 20 km severně od centra, stanice metra jsou prý kdesi o kus dál, takže to mám vlastně docela spočítané. Obědy a večeře probíhají ve firemní kantýně, vaří nám takové dvě babičky. Každý má vlastní misku na rýži, kterou si po jídle sám umeje a vrátí na polici. Kantýna je malá a je nás v ní hodně, všichni jí pohromadě, po skončení oběda či večeře zůstavají stoly pokryty rozžvýkanými kousky masa a kostí, v kantýně se nefluše.

Počasí

Všichni kolegové jsou velice milí, ochotní cokoliv kdykoliv vysvětlit, a s některýma je i solidní legrace. I když kromě soboty zatím všechny dny prší, teplota je kolem 11 stupňů a v kanclech i u pásů je vlezlá zima, nikdo neklesá na duchu. Nacházíme se jižně od Dlouhé řeky, která tvoří přírodní hranici mezi topíme/netopíme. Docela by mě zajímalo, jestli třeba v Chongqingu závidí jižňobřežáci severobřežákům vyhřáté pelechy. Každopádně narozdíl od studijního pobytu v Chengdu už nechrápu v bundě a čepici, což vnímám jako pokrok, na kterém se rozhodně dá stavět. Ale nebudu machrovat – bez podvlíkaček bych nejenže nevytáh paty z domu, ale ani z postele, vlastně se docela hodí i v posteli. Ještě musím vymyslet plán B, až je dám v sobotu vyprat.

Čínský sen

Mňami

Maká se tu i v sobotu, prý je to v oblasti výroby běžné. V podstatě nikdo z kolegů není místní, takže za rodinami jezdí buď na neděli nebo vůbec. Všichni tu žijí čínským snem, víra v lepší zítřky se nese ovzduším, její síla je cítit všude. Nikdo není v práci otrávený, Číňané milují, když byznys šlape, když se prodává, když se vracejí zákazníci. Během Velkého skoku se stavěly tavící pece, ve kterých byly zničeny veškeré železné výrobky, které byly po ruce, pánve, motyky, všechno letělo. Lidé je tam házeli s nadšením a důvěrou, protože tomu tak velelo heslo kampaně „Předstihneme Británii ve výrobě železa“. Teď Číňané s podobnou vervou a důvěrou v lepší budoucnost podnikají. A docela jim to jde.

Žraní

Knedlickarna

Konečně nejpříjemnější část pobytu. Čínská kuchyně je jednoznačně nejlepší na světě, velká škoda, že v naší republice není jediná asijská restaurace, která by úrovní předstihla libovolný místní stánek či jídelnu. Není tu důvod cokoliv si ráno chystat doma, všichni si kupují knedlíčky, placky, nudle či rýžové kaše na ulici po cestě do práce či do školy. Mňam, teplá snídaně. Nezanedbatelným bonusem je cena, výborná snídaně je v přepočtu tak za dvacku, ale klidně i za deset. Dobré trávení zajistí špičkové místní čaje, jejichž cena je přibližně třetinová ve srovnání s nákupy v českých čajovnách. Nezbytnou termosku na horkou vodu nosím stejně jako všichni ostatní Číňané stále s sebou.

Právě dojídám kousky sušeného tuňáka s chilli, sezamem a badyánem. Ráno standardně nastartuju malým panákem absintu, který zaručí, že ani z této lahůdky sračku. Více o pochutinách a místních specialitách snad příště.

Guangzhou tower

Kanton, 25. 2. 2016

mikinvcine se představuje:

Studuji se svými dvěma kamarády, Lukáškem a Honzíkem, na Sichuanské univerzitě v Chengdu čínstinu. Má úroveň je zatím poměrně mizerná.
Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Zpátky v Číně

  1. Ivan Kostka napsal:

    Jak dlouho tam budeš?

  2. Ivan Kostka napsal:

    Aha, tak to je kratičká anabáze.🙂 To už budeš na souboj století v EU…, těšil jsem se, že nám zprostředkuješ, jak se na zápas koukají Číňani.

    • mikinvcine napsal:

      Tady je situace pomerne tristni, bezni Cinane go nehraji:/ Vsichni bouchaj akorat mahjong, cinsky sachy nebo karty, takze ze bych s kolegy fandil, to tezko. Budu sledovat reakce na Wechatu, tam si profici radi vylivaji srdicka🙂

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s