Supr nedele

V nedeli prvni a posledni volny den. Dopo tri hodky badminton, na kterem se ukazalo, ze zapinkani s dedou na chate pred 10 lety uplne nestacilo, takze jsem vysekal akorat holky.

mmexport1457318446466

Pak jsme se jeli podivat na Sin predku rodiny Chen (Chen Clan Ancestral Hall), ktera patri mezi hlavni historicke pamatky provincie Guangdong. Klan Chenu byl koncem dynastie Qing jiste nejmovitejsi klan siroko daleko. Za Kulturni revoluce dostala pamatka solidne pokourit, Rude gardy s maovymi citaty v jedne a krumpacem v druhe roce se s ni nemazlily. V soucasnosti slouzi objekt jako muzeum tradicniho cinskeho umeni a kdybych si rano v zapalu cisteni zasranych rezidualnich souboru nevymazal vsechny fotky z mobilu, mohl jsem uvest vice prikladu krasnych a rozmanitych umeleckych predmetu. Nektere slonovinove rezby je mozne zakoupit, cena od sto litru do jednoho mega, jen bych rad varoval potencialni zajemce – zakoupene predmety neni mozne vyvezt z Ciny.

mmexport1457318418156

Techhle par fotek fotil kamos, ten v te teplakovce, manazer firmy a muj spolubydla. Ma dobrej styl, po navsteve Sine predku jsme meli naplanovaou veceri s sefem firmy a jeho zenou, po badmintonu se odmitl prevliknout a na me apeloval, at se hlavne meumejvam, ze nestihame. Tak jsme pak v luxusnim hotelu na veceri byli ozdobou salonu a aktivne se spolupodileli na jedinecne atmosfere. Ten druhy kamos delal v Brne na Masarne dva roky postdoc vyzkum v oboru kvantove informatiky. Trochu jsme spolu cestovali a parkrat zasli na kulec. Do Kantonu jsem mu vezl dve krabice sunaru, pro jeho holcicku.

Tradicni lidova rezbarska technika z Chaoshanu, mesta kousek na zapad. Vyrezava se do dreva, pote nasleduje zlaty nater.

mmexport1457318406848

mmexport1457318395461

Ted sedim v kanclu, mam tu predposledni den, pak tradaa a frr. Po obede jsem chvilu chrapal na stole, poloha superman, ted tu za mnou tradicne vybrkava kolegyne, uz jsem si zvykl.

 

Kanton, 7. 3. 2016 (opet bez ceske klavesnice, pardon)

| Komentáře: 1

Konecne trochu chlastani

V patek byl mensi firemni vecirek, bylo nas tak deset, ale pili jsme jen tri, dali jsme dve flasky cinske tradicni dvaapadesatiprocentni.

QQ图片20160305201742

Vecer predtim jsme hrali pinec, vysekal jsem firemni manazery, tak si mysleli, ze kdyz me druhej den nalejou a pak dame, ze me dostanou. Hehe, tudle🙂

QQ图片20160305202332

Jeste jsem si vyslouzil velky obdiv, kdyz jsem po otazce kolik toho tak dokazu vyzahnout, odpovedel, ze tak pul litra tvrdyho. O pivkach sem radeji pomlcel… Dnes ke mne vetsina kolegu projevovala uprimny respekt. Taky se mne ptali, jestli jsem byl nekdy fakt ozraty, tak sem se dlouze zamyslel, a pak vahave odpovedel: Ano. Hahaha😀

Dneska jsme po praci zase hrali tri hodky pinec, fakt supr zabava. Zitra jedem na badminton a pak navstivime mistni pamatku Akademii rodiny Chenu, uz se tesim. Minulej vikend jsem prolezel s antibiotikama, takze konecne prvni mensi cestovani. Snad tam zrovna nevyrazi milion Cinanu na vejlet, ale treba jen par tisic.

QQ图片20160305203338

Dneska jsem nakoupil nejake hadry v centru na Pekingske ulici. Bohuzel mestu chybi historicke centrum, vse jsou moderni budovy, mezi nimi proudi zastupy Cinanu. Guangzhou ma o dost vic obyvatel nez CR, s aglomeraci pres 20 mega. Nikdo se neflaka, vsichni na sobe tvrde makaji a travi v praci vsechen svuj cas. Sproste vtipy se nevedou, loajalita k zamestnavateli je nejdulezitejsi vec na svete. Abych to tak nejak shrnul… Uz se tesim domu!🙂

Kanton, 5. 3. 2016 (bez ceske klavesnice)

| 2 komentáře

S písničkou se jede líp

Dneska večer jsme po práci vyběhli s manažery Wuem a Xiem do čtvrtého patra, kde má boss kancl a kde je vedle zasedačka. V zasedačce je kromě stolu na pinec karaoke souprava s velkým LCD monitorem, pořádným repro a dvěma mikrákama. Opravdu bezvadná zábava, každej jsme dali pár songů, borci čínský cajdáky plus jednu vypalovačku, já jsem si po dlouhém hledání v totálně děravém anglickém playlistu střihl Sound of Silence a Shining Happy People. Všem bych přál podobné možnosti kulturního vyžití na pracovišti, prostě perfektní.

IMG_20160301_182743IMG_20160301_181055

 

 

 

 

 

 

 

mmexport1456898781440Když mě Wu a Cheng vozí ráno a večer károu do práce a z práce, pouští písničky a vždycky zpívají, Wu teda spíš jen tak pobrukuje, ale stejně dobrý. Všude kolem se dějí nepopsatelné dopravní excesy a my občas taky nějaký spácháme, výsledný dojem proto nemá chybu.

Největší sebevrazi jsou motorkáři, hned po nich cyklisti a pěší, v těsném závěsu všichni ostatní účastníci silničního provozu. Motorkáři bez osvětlení vyjíždějí po jednotlivcích na červenou a proplétají se mezi rychle jedoucími auty, na motorce často sedí další pasažéři, i děti. Cyklisti nerespektují tahy a využívají k přepravě boční pruh protisměru, auta zásadně nepoužívají blinkry a dost často i žádná jiná světla, náklaďáky vozí nezajištěný náklad volně položený na korbě. Chodci to mrdaj úplně a přebíhají osmiproudovky, zásadně mimo přechody. Tralala.

IMG_20160301_074207Dneska ráno se mi povedlo vyfotit rachotinu přepravující železné tyče, které byly umě umístěny tak, že je nebylo potřeba nijak přivazovat – prostě se využilo těžiště a gravitace a heureka, nikdo se při vykládání nebude muset srát s rozvazováním. To, že se přišourala z protisměru, snad ani nestojí za zmínku. Podobných jevů, které tu rozhodně nejsou kuriozitami, jsou k vidění desítky každých pár minut.

Nejzvláštnější na tom však je, že jsem tu ještě neviděl ani jednu dopravní nehodu. Vše nějakým záhadným způsobem funguje. Každopádně to nic nemění na tom, že ještě než do auta dosednu, už jsem připoutaný. A pak už jen ťukám do rytmu…

Kanton, 1. 3. 2016

| 2 komentáře

Zpátky v Číně

Po dobrodružných přípravách, kdy mi byla nejdříve čtyřikrát vrácena žádost o vízum a teprve tři dny před odletem jsem se dozvěděl, že mi vízum udělili, plus Jonáš dostal spálu a já onemocněl taky, jsem přistál v Kantonu (Guangzhou).

Moskva

Zajímavá byla pauza v Moskvě, letěl jsem s Aeroflotem. Kromě dvou holubů poletujících uvnitř letištní haly mě zaujala bezdrátová wifi vyhrazená pouze pro cestující s ruským telefoním číslem, příkladné ojebávání při placení Eury (cca +35% k původní částce, výpočet vždy bleskově proveden na kalkulačce tak, že pokaždé vyšlo celé číslo, ale při dotazu na kurz nikdo nedokázal odpovědět) a totální chaos při odletech.

Holub vyhlizi druha

Po pěti hodinách čekání na let do Kantonu byl 30 minut před check-inem změněn terminál odletu. Když hlásili změnu u letu do Varšavy, čemuž mimochodem vůbec nebylo rozumět, říkal jsem si, že je to Polákům naschvál. Pak ale postupně přesouvali další odlety. Mělo to fakt velký smysl, protože jsme ze změněného terminálu seběhli o tři patra níž, nasedli do vymrzlých autobusů a jeli 20 minut kamsi do tmy k letadlu. Ještě stojí za zmínku otrávené ksichty letušek, které se tvářily, jako by jim do prdele někdo nastrkal ježky bez klece – navzdory promo klipu Aeroflotu, kde se idiotsky culí celá posádka. Chrápající Rusce vedle mě dost smrdělo z držky, která by jí nejspíš upadla, kdyby měla po 10,5 hodinovém letu při odchodu říct good bye.

Kanton

Kanton mě přivítal modrou oblohou. Po pěti letech znovu v Číně, neopakovatelný pocit. Nasládlý vzduch, zmatky na silnici, otevřené obchody do živých ulic a příprava jídel přímo před očima, stále pozitivní a stále pracující Číňané, to vše na mě opět mocně zapůsobilo.

Motorka taxi

Z letiště mě odvezl firemní řidič s manažerem Wuem jako spolujezdcem do firemního bytu, vše šlapalo jako na drátkách a všichni jsme z toho měli radost. Pak jsme ale zjistili, že máme asi blbej klíč, nejdřív lomcoval dveřmi manažer Wu, pak já, pak zase Wu, ale prostě to nešlo. Tak mě vzali mrknout do firmy a pak na hotel, kde jsem přespal do neděle, kdy se pro mě zastavil manažer Cheng, se kterým teď bydlím a který byl v sobotu se svou ženou na výletě v Macau. Časový posun 7 hodin vpřed byl při pondělním vstávání po celonočním nespaní v 6:30 docela znát, ale únavu jsem najevo v práci rozhodně nedal – hned ze startu ztratit tvář, to bych byl blb.

Práce

Firemní psiska

Pracovní doba je 8:00 – 17:30, v poledne 1,5 hod pauza, kdy jdou vždy všichni po jídle chrápat. Do práce dojíždím dřív a končím až tak 18:30, jsem vázaný na Chenga nebo Wua, kteří mě vždy jeden nebo druhý hodí autem do práce a zpět. V práci se učím sestavovat výrobky, zapamatovat si různé typy, vlastnosti a parametry vyráběných světel, občas něco přeložím. Nejvíce času trávím v montovacím oddělení, pak u pásu, kde vždycky za někým na chvíli přisednu a chvíli s ním zafárám, a v neposlední řadě v kanclu u komplu. Školí se se mnou ještě jeden týpek Ding Ding, se kterým se dá dobře pokecat. Vedle mají kancl hlavní manažeři Cheng a Wu, kteří tam neustále vykuřujou, občas k nim zaskočím na čaj.

Firma se náchází cca 20 km severně od centra, stanice metra jsou prý kdesi o kus dál, takže to mám vlastně docela spočítané. Obědy a večeře probíhají ve firemní kantýně, vaří nám takové dvě babičky. Každý má vlastní misku na rýži, kterou si po jídle sám umeje a vrátí na polici. Kantýna je malá a je nás v ní hodně, všichni jí pohromadě, po skončení oběda či večeře zůstavají stoly pokryty rozžvýkanými kousky masa a kostí, v kantýně se nefluše.

Počasí

Všichni kolegové jsou velice milí, ochotní cokoliv kdykoliv vysvětlit, a s některýma je i solidní legrace. I když kromě soboty zatím všechny dny prší, teplota je kolem 11 stupňů a v kanclech i u pásů je vlezlá zima, nikdo neklesá na duchu. Nacházíme se jižně od Dlouhé řeky, která tvoří přírodní hranici mezi topíme/netopíme. Docela by mě zajímalo, jestli třeba v Chongqingu závidí jižňobřežáci severobřežákům vyhřáté pelechy. Každopádně narozdíl od studijního pobytu v Chengdu už nechrápu v bundě a čepici, což vnímám jako pokrok, na kterém se rozhodně dá stavět. Ale nebudu machrovat – bez podvlíkaček bych nejenže nevytáh paty z domu, ale ani z postele, vlastně se docela hodí i v posteli. Ještě musím vymyslet plán B, až je dám v sobotu vyprat.

Čínský sen

Mňami

Maká se tu i v sobotu, prý je to v oblasti výroby běžné. V podstatě nikdo z kolegů není místní, takže za rodinami jezdí buď na neděli nebo vůbec. Všichni tu žijí čínským snem, víra v lepší zítřky se nese ovzduším, její síla je cítit všude. Nikdo není v práci otrávený, Číňané milují, když byznys šlape, když se prodává, když se vracejí zákazníci. Během Velkého skoku se stavěly tavící pece, ve kterých byly zničeny veškeré železné výrobky, které byly po ruce, pánve, motyky, všechno letělo. Lidé je tam házeli s nadšením a důvěrou, protože tomu tak velelo heslo kampaně „Předstihneme Británii ve výrobě železa“. Teď Číňané s podobnou vervou a důvěrou v lepší budoucnost podnikají. A docela jim to jde.

Žraní

Knedlickarna

Konečně nejpříjemnější část pobytu. Čínská kuchyně je jednoznačně nejlepší na světě, velká škoda, že v naší republice není jediná asijská restaurace, která by úrovní předstihla libovolný místní stánek či jídelnu. Není tu důvod cokoliv si ráno chystat doma, všichni si kupují knedlíčky, placky, nudle či rýžové kaše na ulici po cestě do práce či do školy. Mňam, teplá snídaně. Nezanedbatelným bonusem je cena, výborná snídaně je v přepočtu tak za dvacku, ale klidně i za deset. Dobré trávení zajistí špičkové místní čaje, jejichž cena je přibližně třetinová ve srovnání s nákupy v českých čajovnách. Nezbytnou termosku na horkou vodu nosím stejně jako všichni ostatní Číňané stále s sebou.

Právě dojídám kousky sušeného tuňáka s chilli, sezamem a badyánem. Ráno standardně nastartuju malým panákem absintu, který zaručí, že ani z této lahůdky sračku. Více o pochutinách a místních specialitách snad příště.

Guangzhou tower

Kanton, 25. 2. 2016

| 4 komentáře

回家了, zpátky doma

Když všichni studují školy s ekonomickým, obchodním a právním zaměřením, když se pokrok hodnotí podle množství rozlitého betonu, když jedinou kulturu představuje ta masová, když ze všech úst slyšíte totožné názory, když je těžké najít někoho, s kým by se vaše duše vznesly, rozletěly a nechaly sebou smýkat vesmírem, teprve potom… Si začnete vážit. U mě to tak fungovalo.

| Napsat komentář

14.5., zase nějaká show

Na které jsem potkal moc milou dívku ze Španělska, Isu. Studuje v Chengdu magisterský program Výuka čínštiny pro cizince, po ukončení studia má v plánu vrátit se do Španělska. Tamní situace prý nenahrává čerstvým absolventům, kolem 40% z nich je bez práce. Isa doufá, že se svým oborem uplatnění najde. Jsme na tom podobně🙂

Rubriky: Rock the beat! | Napsat komentář

Chengdu, nebe na zemi (jak pro koho)

Každý žijeme v Říši středu z jiného důvodu. Pár se nás tu narodilo (přibližně každý šestý na Zemi), někteří sem „náhodou“ zabloudili (v Jilinu a Liaoningu žije přibližně půlmilionová korejská menšina) a pak jsou tací, kteří sem dobrovolně docestovali. Většině z nich bych rád zasvětil následující stížnost.

Za svůj krátký pobyt v Jihozápadní Číně jsem poznal dostatečně široký vzorek Zápaďáků na to, abych mohl nezaujatě a s úplnou platností prohlásit, že většina z nich jsou naprostí ubožáci. Ztracené existence, v rodné Evropě či USA pracující po skladech, call-centrech, McDonaldech, případně vůbec. Jedinci neschopní se etablovat a socializovat, dlouhodobě neúspěšní v pokusech najít partnerku, z 90% jen se základní jazykovou výbavou (rodná angličtina na úrovni high school).

Po příjezdu do Číny přichází změna. Z losera se stává polobůh, modla čínských dívek. I nejodpornější pupkáči jsou žádaným artiklem, a to jen proto, že jsou bílí. Nemají problém najít si každý týden novou přítelkyni, občas se jim poštěstí a kápnou na modelku, jsou přece světáci a umí anglicky! Proč by se učili jazyk země, ve které už několik let žijí, umí přece ANGLICKY. Grr. Z mé zkušenosti drží rekord jeden tlouštík z USA, žije v Číně přes devět let a neumí si ani objednat oběd. Předpokládám však, že se tu potloukají ještě větší ignoranti.

Vyučovat angličtinu čínské děti není špatná práce. V Chengdu je průměrný plat učitele angličtiny na plný úvazek kolem 9000 yuanů měsíčně, což je v porovnání s místními barmany (8-10 yuanů na hodinu) a řadovými zaměstnanci již zmíněného McDonaldu (7 yuanů na hodinu) obrovská suma. Platí vás za to, že mizerně ovládáte mateřský jazyk. Stále unavení a občas pěkně napruzení taxikáři makající 250 hodin si měsíčně vydělají 3000 yuanů. Já měl nedávno bubenickou show za 500 yuanů na dvě hodiny, ať žije socialismus!

Solidní nájem v centru je možné sehnat za 1300 yuanů, městská doprava včetně taxíků je zanedbatelná položka. Za maso přepěchované růstovými hormony taky moc nezaplatíte, takže zbývá spousta peněz na zábavu. A vlastně, pití zadarmo též není problém. Stačí zajít do čínského klubu. Pokud nechcete strávit večer ve společnosti udělaných Číňanů z toho, že mezi nimi sedí Zápaďák, musíte jejich nabídky opravdu důrazně odmítnout. A utéct.

Ráj, krásné exotické ženy pro každého, spousta peněz a jednoduchá práce, co víc si přát?

Na jednu stranu národ neuvěřitelně pyšný na svou bohatou kulturu a předlouhou historii, na druhou stranu společnost slepě se ženoucí za čímkoliv a kýmkoliv západním. Být „cool“ a „in“, pěkně masově konzumovat západní značky. Až je mi z toho úzko.

Kamarád Jan z UK pěkně vystihl „západní výkvět“ na svém blogu. Trochu se při psaní rozčílil, tak mu to nemějte za zlé.

Rubriky: O Chengdu a o Číně | Komentáře: 1